Můj zájem o psychoanalýzu vychází z praktické potřeby manažerky a konzultantky pochopit a ovlivňovat lidskou psychiku v různě náročných prostředích a povoláních. Proto jsem se už před mnoha lety začala zajímat o psychologii a psychologickou literaturu. Hodně mi na cestě k pochopení pomohlo studium postgraduální pedagogiky, množství kurzů a knih, ale hlavně zájmový kurz poradenské psychologie v Brně, u pana Adamce na VUT, který jsem zahájila v roce 2012. Jeho vášeň pro psychologii, neurologii a filosofii spolu s lidským přístupem a talentem pro přednášení mě přivedly k mnoha zajímavým zdrojům inspirace, především ke studiu klasických autorů a později k výběru mého vlastního směru studia - psychoanalýze jako základní metodě práce s psychikou.
Otec psychoanalýzy Sigmund Freud pro nás objevil a zpopularizoval psychoanalýzu jako léčbu mluvením. Zjistil, že jeho pacientkám a pacientům pomáhá především tím, že s nimi mluví. Nebo spíše tím, že je nechá mluvit - volně asociovat - o jejich pocitech, touhách, přáních nebo zážitcích, o kterých by si s nikým jiným nemohli nebo netroufali promluvit. Jeho interpretace pomáhaly klientům podívat se na věci z jiného úhlu, uvědomit si skryté příčiny jejich chování i pocitů a zmírnit napětí vyvolané protichůdnými a často skrytými přáními a touhami.
Freudovi vděčíme za zbourání představy, že člověk je stroj, který je možné jednoduše ovládat. Sigmund Freud přinesl světu obrovskou službu při odhalení nevědomých motivací a impulzů, popularizaci pudového chování, de-tabuizaci dětské sexuality a sexuálních potřeb vůbec.
On a později jeho následovníci vytvořili psychoanalýzu a celou řadu modelů lidské psychiky, různým způsobem odrážející současné vědění v oborech neurologie, biologie a psychiatrie, aktuální morální a duchovní situaci i sociálně ekonomickou situaci klientů. Anna Freudová ho doplnila především svým zkoumáním obraných mechanismů, madam Horneyová s pohledem na příčiny neuróz, Melanie Kleinová teorií objektních vztahů. Na mě příliš metafyzický Jung přišel s poetickými archetypy, Adler s lidsky otcovským přístupem k věci, Rogers s velmi přívětivou teorií vnitřní motivace.
Dnes žijeme v globalizovaném světě, sledujeme mezinárodní zprávy, mezinárodní filmovou tvorbu, pohybujeme se v multikulturní neustále se proměňující komunitě. Vyrůstáme ve světě technologické revoluce, sociálních sítí a společenského rozvoje takových rozměrů, jaké si Freud a jeho následovníci jen těžko mohli představit. Od otců a matek psychoanalýzy, současníků a následovníků Viktoriánské, křesťansko-židovské morální tradice nás dělí světové války i válka studená, květinové děti a s nimi sexuální revoluce, socialistická normalizace, rozpad hodnot a dekadence mediální společnosti začátku 21. století.
Evolučně jsme na tom prakticky stejně jako za Freuda, kulturně a sociálně žijeme v naprosto odlišné době. Náš vnitřní facilitátor EGO stále usmiřuje naše agresivní a požitkářské ID s naším moralizujícím Superegem, a s požadavky proměňující se společnosti. Mnohdy za cenu velkých ústupků a obětí. Projevy našich psychických potíží se tak mění stejně jako společnost kolem nás.
Proto mě na rozdíl od individualistů první poloviny minulého století oslovily relační modely - Bowlbyho teorie připoutání, Eriksonův model životního cyklu, Kohutova Self psychologie, Mitchelova teorie osobního matrixu, Tomkinsova teorie afektů.
Ve svém studiu i ve svém přístupu ke klientům vycházím spíše z modernějších převážně amerických autorů a snažím se najít nové pohledy na věc. Stále více mě oslovují autoři publikující v našem století - Betty Macwiliams, Dorothy McDougall, Jon Fredericson, Donald Nathanson, Leon Wurmser, Janina Fisher, Pat Ogden, Kernberg, Masi, Lichtenberg a další.
Nepopírám tím význam individuální psychiky, vrozených afektů a pudů, ani vliv nevědomých konfliktů na naše jednání, ale především věřím, že člověk nemůže uspokojivě fungovat bez kontaktů s okolím, které ho neustále formují a ovlivňují, a které určují jeho spokojenost, úspěch a psychickou pohodu.
Psychoanalýza v mém chápání je cesta jak propojit a pochopit vědomé a nevědomé motivy svého jednání, osvobodit se od potlačených zátěží minulosti a najít cestu k přijetí sebe sama a svojí každodenní reality ve společnosti, ve které se denně pohybujeme.